Názor: Je turistickým centrem Valašska Rožnov pod Radhoštěm ?

, aktualizováno: , autor:
Je turistickým centrem Valašska Rožnov pod Radhoštěm ?
 obrazek.JPGobrazek2.JPGobrazek3.JPGobrazek4.JPGobrazek5.JPGobrazek8.JPGobrazek9.JPG

 

Taky věříte, že jsou turisté a návštěvníci města slepí?

Nepořádek v ulicích města. To je doslova věčné téma. Věčně se o něm mluví, věčně se něco slibuje, ale pořád se nic neděje. Paradoxní je, že město se pyšně tituluje jako „turistická brána Beskyd“, ve jménu turistického ruchu se investují miliony (např. na rozhledny, ze kterých je velmi diskutabilní výhled), ale nikdo si neláme hlavu s tím, jak návštěvníci města kromě lákadel vnímají i to, jak vypadají ulice, cesty, park, nádraží a řada dalších míst v Rožnově.

Pojďme si udělat malou virtuální procházku Rožnovem. Začněme třeba v parku. A začátek to není právě milý. Chodníčky jsou v dezolátním stavu, protože jimi prorůstají kořeny okolních stromů. Na většině laviček se nedá sedět, protože jsou zcela zdevastované. Město zřejmě spoléhá na to, že přespolní park projedou na cyklostezce. Zóna pro relaxaci občanů města a pravděpodobně také pro turisty a návštěvníky města je bohužel v katastrofálním stavu. Nemohl by se park během sezóny každý pátek alespoň zamést, když už chceme ohromovat turisty?

 

Tržiště a Paláčkův mlýn

Výjevy z poválečného Sarajeva evokuje vypálený Paláčkův mlýn. Kolem této budovy bohužel prochází turisté, když se chtějí projít z muzea do centra města. Dům tak zcela nepochopitelně hyzdí centrum města, navíc svým stavem ohrožuje. Je mizerně zabezpečen a je jen otázkou času, než se v něm některému ze zvědavců něco stane. Je fér přiznat, že dům nepatří městu. To ale není omluva. Jsem přesvědčena o tom, že je v silách města vytvářet systematický tlak na vlastníka nemovitosti a donutit jej buď ke kompletní rekonstrukci, anebo k demolici jako takové.

Představme si hypotetickou situaci, že žijeme ve městě, které o majetek pečuje v intencích řádného hospodáře, a proto vyinkasovalo pokutu 6 milionů korun od společnosti Energoaqua. Tyto prostředky by se pak daly použít například k výkupu Paláčkova mlýnu od současného vlastníka. Navazující pozemek je ve vlastnictví města, takže pokud by byla pak budova zdemolována, mohlo vzniknout velké záchytné parkoviště, resp. patrové parkoviště. Možností by ale bylo více. Nelíbila by se vám v této lokalitě zelená klidová zóna? Nebyl by to až velký problém, ale chybí vůle.

Stejně tak si umím představit, že by v těchto místech vyrostlo regulérní tržiště. To současné totiž právě dobrou reklamu městu nedělá. Navrhované řešení oplotit tržiště tak, aby nebylo vidět, už jen dokresluje celkovou marnost. Kdyby vznikla ucelená lokalita, kde by se za symbolickou cenu pronajímaly stánkařům plochy, mělo by to smysl. Prodej květin, ovoce, zeleniny, masa či vajec se těší velké oblibě a jak prodejci, tak zákazníci by si důstojnější zázemí zasloužili. Co třeba stánky ve valašském stylu, které by dokreslovaly charakteristický ráz cesty mezi skanzenem a centrem? V Městských lesích je přece dřeva dost… Nic není neřešitelné, vždyť na Staroměstském náměstí stojí stánky celoročně.

 

Předměstí

Tristní situace ale panuje i mimo centrum. Většina z nás už to dost možná nevnímá, ale kde bereme tu jistotu, že člověk, který do města od Valašského Meziříčí přijíždí poprvé, nevidí polorozbořený plechový plot s poutači? První dojem můžete udělat jen jednou, ale tento výjev mi příliš nezapadá do představ o podobě „perly Valašska“. Nepatří tento plot náhodou Energoaquě? A byl by opravdu takový problém na této firmě vymínit, aby lokalitu zkulturnila, když už jí město věnovalo šest milionů?

O situaci na vlakovém a autobusovém nádraží se nemá snad smysl zmiňovat. Jediným důvodem, proč si lidé návštěvu Rožnova nerozmyslí, je fakt, že vlak už z Rožnova nikam dál nejede, tak prostě musí vystoupit. Zatímco po autobusovém nádraží se válí vajgly a bezdomovci, u toho vlakového bují džungle.

A krása střídá nádheru. Budova bývalých uhelných skladů poblíž křižovatky u Janíka na hlavním průtahu městem. Umíte si představit něco strašidelnějšího? Ano, i tam je situace podobná jako v případě Paláčkova mlýna. A i tam by se dalo najít obdobné řešení.

 

Kvetoucí město

Samostatnou kapitolou je péče a údržba zeleně. Že tráva bují podél cest i na sídlištích tak nějak nadivoko, už jsme si asi všichni zvykli. Co ale v porovnání s Rakouskem zoufale chybí, jsou okrasné květiny. Příklady, které táhnou, ale nemusíme hledat až za hranicemi. Stačí si zajet do sousedního Valašského Meziříčí. Tam je udržovaná zeleň i v kruhových křižovatkách. Vzhledem k tomu, že v Rožnově máme zemědělskou školu, nebyl by přeci problém, kdyby město každé tři měsíce uvolnilo čtyři tisíce na výsadbu, kterou by zdejší studenti udržovali. Vůbec není nutné město měnit v klasicistní okrasný park, ale velebit si odrostlé pampelišky zřejmě taky není cesta.

Pokud to takto půjde dál, za dalších pět let všechno zchátrá. Nebude se rekonstruovat ani uklízet. Vedení města v tomto ohledu neplní svou funkci. Čistě uklizené Valašské Meziříčí je dvacet let před Rožnovem. Lidé v oranžových vestách jsou tam na ulicích vidět. Je třeba si přiznat, že na všechny podobné aktivity by město muselo doplácet. Jenže to dnes doplácí téměř na vše, počínaje kulturou, sportem konče. V tomto případě by ale nešlo o milionové investice jako spíš o systematickou práci.

Na druhou stranu, nelze házet veškerou odpovědnost na vedení města. Jde i o to, naučit všechny obyvatele k tomu, aby se k problému postavili. V již zmiňovaném Rakousku existuje nějaký řád i v malých městech, kde na tom, aby okolí vypadalo pěkně, spolupracují všichni. Takže hlavní iniciativa musí vzejít od nás, obyvatel města. A já věřím, že tohle bude třeba první krok.

 


Autor: Alena Hradilová

Povaha člověka je jeho osudem