Názor: Jevy patologické

, aktualizováno: , autor:
Jevy patologické

To jsem netušil, že problematika tzv. „hazardu" je pro místní radnici tak závažný problém, že mu věnuje takový prostor. Na rozdíl od drtivé většiny obyvatel Rožnova, pro které to evidentně žádný problém není. A tak radnice, asi z nedostatku jiných závažnějších témat, vyhrožuje panelovou diskuzí a svolá na ni odborníky na tuto problematiku a bude se diskutovat... Zdá se, že jediní zastupitelé, kteří v tom mají jasno a přemýšlejí realisticky, jsou ti, kdo poukazují na to, že tito místní hráči přinesou do městské kasy 12 miliónů ročně. A to je velice pádný argument. Kdo jiný z daňových poplatníků je tak štědrý sponzor místního sportu a dobročinných spolků? A ještě to dělá se zjevnou radostí a dobrovolně? Ochránci zdravého života určitě ne. Leč velice rádi se pak hlásí o svůj díl z tohoto balíku.

Docela by mě zajímalo, kdo tento dobrovolně vzniknuvší docela slušný penězovod státní, potažmo místní kasy, vidí jako problém. Že by nějaká zoufalá poslankyně či zastupitel, jehož partner ze zoufalství nad rozpadající se domácností a osamělostí se rozhodl provozovat za své peníze hazard, protože mu přináší aspoň nějakou naději a vzrušení? Pokud je mi známo, tak doposud ale nikdo neinicioval žádný zákaz sázkovým kancelářím, a to i těm největším a nejstarším, kde Češi ročně „prohazardují" několik miliard za hráčskou vášeň. A žádnému režimu to nevadí a ještě to podporuje tuzemská televize. Tak nevím...

Přesto se pořád ozývají hlasy volající po okamžitém zákazu, likvidaci a exkomunikaci tohoto, podle nich patologického jevu ve společnosti. Volají po zákazu něčeho, co dělají obvykle svéprávní lidé sami ze svého rozhodnutí, vášně či pro zábavu a hlavně za své peníze. A furt všude vykřikují, jak je to nebezpečné pro ně samé a pro okolí. Že tím svým zakazováním něčeho jsou daleko větší hrozbou pro demokratickou společnost, si obvykle neuvědomují. Dějiny nabízejí mnoho příkladů...

Daleko větším společenským problémem (a nejen v Rožnově) je třeba obezita a přejídání se. Na to jsem zase já opravdovým modelem a znalcem. Já i ostatní stejně postižení lidé tak činíme ovšem taktéž dobrovolně pro potěšení z orgií chutí, slastných pocitů a také tak dlouho, až jsme na jídle, sladkostech či zabíjačkách patologicky závislí. Tak jako hráči na ve své víře ve výhru se stanou patologicky závislí na blikajících hracích automatech či nóbl kasínech, tak my, jedlíci, se stáváme patologicky závislými na chladících pultech plných laskomin, či na mámivé vůni udírny... A tak jako hráči, i my dobře víme o rizicích z této vášně plynoucích! Přitom se ví, že velkým nepřítelem nás, patologických žroutů, je cukr a tuk. Tak proč v rámci boje za odstranění tohoto celospolečenského problému uvrhujícího tisíce lidí do depresí a náruče infarktu či podvodných prodavačů zázračných pilulek a předražených diet, taky tedy nezakážeme nebo nevytlačíme na periferie měst všechny cukrárny a lahůdkářství? Vždyť ty jsou přímo „hernami" nás patologických jedlíků! A co „rychlá občerstvení"? A tak mezi protispolečenské živly zařadíme všechny cukráře, kuchaře a řezníky! Zakázat, zrušit, zlikvidovat a bude konečně zdravý ráj na zemi. Sice další miliony zmizí ze státní, potažmo městské kasy, ale co.... Daňový poplatník to zase nějak zatáhne.

Jenže mně to celé přijde jako jeden velký nesmysl. Lidé jsou často patologicky závislí na mnoha jiných koníčcích či zálibách, které také likvidují rodinné úspory a někdy ženou lidi do náruče finančních mágů. Vyprávět by o tom mohly rodiny vášnivých sběratelů čehokoliv, sportovců nebo cestovatelů. Prostě všechny koníčky provozované s láskou a plným nasazením se stanou patologickou závislostí, která spolyká nějaké peníze. A skoro vždy je konečným výsledkem jen a jen vnitřní pocit v člověku. Hráčství je jen jedním z nich a jestli o hráčství někdo potřebuje panelově diskutovat, ať si nejprve přečte názory inteligentního a opravdového „odborníka na hráčství" pana Michala Horáčka. A ten pán o tom něco ví!

Jsem z generace, která si oficiálních zákazů užila v životě dost a dost. A taky to byly „dobře míněné zákazy", třeba co máme číst nebo poslouchat, aby nám zlí imperialisté nezatemnili mozek, kam smíme či nesmíme jezdit, abychom neviděli, že jde žít i jinak a líp... Prostě stádo se lépe ovládá v ohradě. A nechat se dnes zaměstnat jako pasák je tak lákavé... Obzvláště tehdy, když se sami nedokážeme seberealizovat ve své práci a pocit moci je tak vábivý.... Tak hup do politiky! My totiž víme nejlépe, co je pro vás (nás) dobré! A zásadní!


Autor: Petr Liška

Není o co stát...