Názor: "Rožnovské kulturní centrum" ano, či ne, případně jak a kde?

, aktualizováno: , autor:

Kulturní aktivity v Rožnově jsou dnes diverzifikované a nepotřebují k tomu žádné „centrum". Potřebují „jen" mít k dispozici prostorově a kapacitně dostatečně dimenzované, variabilní a plně funkční technické zařízení pro univerzální použití, kde bude možné uspořádat jakoukoliv kulturně společenskou akci pro aspoň 500 lidí. A v tom je podstatný rozdíl.

Pro lepší pochopení věci je vhodné vyrovnat se nejdříve s minulostí. Doba budování kulturních center spadá do období budování socialismu a centrálního řízení všeho. Takových kulturních center z tohoto období je v podobě různých „Domů kultury" po celé republice stále dost, stále ještě existují a fungují. A kde je mají, jsou tomu rádi.

Jenže rozdíl mezi „kulturními centry" tehdy a dnes je především v jejich institucionálním pojetí. Tehdejší „Domy kultury" byly ne jen provozními technickými zařízeními, ale byly především institucemi, jejichž úkolem a posláním bylo centralizovat a dělat socialistickou kulturu v souladu s tehdejším režimem. Po revoluci se tyto instituce transformovaly na provozní kulturní zařízení, u kterých se bohužel nějakou dobu vůbec nevědělo, co s nimi bude. A vedle nich a nebo spolu s nimi, se tyto dřívější „instituce kultury" transformovaly v různé kulturní agentury, které „jen" zprostředkovávaly a produkovaly kulturní akce všeho druhu, kdekoliv a jakkoliv, i mimo své domácí původní zázemí. Podobně tak vnikl i rožnovský „Městský dům kultury" a pozdější „Městská kulturní agentura". Samotní tvůrci kultury, tj. umělci, spolky, kroužky, soubory, výkonní aktéři, ..., všichni byli v ten čas vhození do vody, ať si plavou, jak jen sami dokážou a nikdo se o ně starat nechtěl. A nebo ti, co se starat chtěli, tak měli velké problémy se dostat k penězům, aby mohli jim poskytnout aspoň to základní. Holt zkrátka, „když se dělá revoluce, tak je nezbytné zaříznout vše, co by jen trochu připomínalo včerejšek".

V Rožnově před rokem 89 byla kultura, díky rožnovské Tesle a Valašskému muzeu, ze strany tehdejšího režimu velice dobře podchycená, a také tak i financovaná. A tak v osmdesátých letech měla i „rožnovská kulturní fronta" získat svůj vysněný kulturní stánek v podobě „Domu kultury" (tj. dnešní velký objekt Alberta, sousedních „drátkařů", mají každou chvíli jiný název a úřadu práce). Ten se ale začal stavět v duchu tehdejší zvláštní logiky. První se postavilo sídlo pro vedení a pana ředitele „Domu kultury" (první blok), potom se postavily klubovny pro zájmovou činnost (druhý blok) a až nakonec měl přijít na řadu ten hlavní, potřebný velkokapacitní víceúčelový (dnes bychom řekli multifunkční) sál. Jenže v polovině jeho stavby, kdy byl postavený jeho skelet, přišla revoluce. A s revolucí přišlo „novodobé vymítání ďábla" rodícími se aktivními oportunisty. Najednou se objevil tisíc a jeden důvodů, proč je na daném kulturáku všechno špatně (dnes ani jeden z nich už neobstojí). K tomu, což málo kdo ví, na Lázu vedle dnešního nákupního centra  Hruška, se mělo začít stavět a bylo to už před zahájením, další velké kulturní zařízení v Rožnově, jako součást občanské vybavenosti sídliště Láz, Píseční, ... . To byly ještě ve hře doly Frenštát a Rožnov měl být sousedním sídelním městem pro dalších asi desettisíc lidí, kteří tam měli pracovat. Takto by se dalo ohlížet dále.

Podstatné ale je, že již tehdy, značně rozestavěný sál „Domu kultury" a celý jeho komplex,  bylo možné dostavět, zprovoznit a dát Rožnovu k užívání. Bylo k tomu potřeba něco mezi deseti a dvaceti milióny korun (přesnou částku si už nepamatuji). Ale hlavně! Finanční prostředky k tomu účely byly dostupné jako státní prostředky a samotné město by to prakticky nic nestálo. Záleželo jen a jen na rozhodnutí tehdejšího městského zastupitelstva. To ale rozhodlo, že nic nebude, tedy žádný sál a kulturák v Rožnově nebude. Asi usoudili, že Rožnově nic takového nepotřebují a lidem bude stačit, když budou chodit na Spolák, do Valašského muzea, na Radhošť a do kostela. A asi to tak i mělo být, protože s tím si Rožnov vystačil prakticky dodnes.

Mantrou celého porevolučního období byla a je tzv. „hospodárnost a finanční odpovědnost". A tak, tehdejší „zodpovědní politici a hospodáři", bez mrknutí oka vyhodili ven z okna finance a majetek, které městu v té době samy padaly do klína a založili tak na dnešní plánované více než stomiliónové zadlužení Rožnova pro případ, že avízované „Rožnovské kulturní centrum" se bude stavět.

Je sice pravdou, že okolí tehdy stavěného „Domu kultury" v přímém sousedství průmyslového areálu Tesly, který tehdy vypadal tak, jak vypadal, bylo před čtvrt stoletím poněkud jiné, než dnes.  A také je zřejmé, že představivost o budoucnosti města a strategické myšlení tehdejší politické reprezentace, mělo své hodně nízké limity. Proto i po dvaceti pěti létech je stále možné bez problémů konstatovat, že tehdy nabízené a reálně dosažitelné řešení „rožnovského kulturního stánku", ke stejným cílům a účelům, které sledujeme i dnes, jen obtížně nachází konkurenční a nebo lepší variantu.

Kulturák z počátku devadesátých let je dnes skutečně pase. Ale pozitivem dneška je, že rožnovská radnice (po čtvrtstoletí pauzy) otázku kulturně společenského sálu v Rožnově opět vytáhla a položila na stůl k jejímu případnému řešení. Jenže jejich přístup a návrhy mají stále několik svých „ale" a „otazníků" (vycházím z informací dostupných na veřejných jednáních a v našich regionálních médií).

 

Finance a financování???

Údajně zastropovaná „maximální výše finančních investičních nákladů" evidentně plave na vodě. Nikdo pořádně neví, kolik by měla celá záležitost stát. V Jalovci rožnovský starosta uvádí 100 miliónů, ale před nějakým měsícem ze stejných úst bylo slyšet 130 miliónů, a přitom také bylo zřejmé, že řadu dalších potřebných věcí tato částka vůbec nezahrnuje. Je také vidět, jak se z „maximální nepřekročitelné investiční částky" v Rožnově udělalo politikum. Takže vyvstává reálné nebezpečí, že bude-li se nakonec stavět, tak za „vyhádané" investiční prostředky se postaví zase jen „nějaký paskvil", protože na něco pořádného to stačit nebude.  Městské kulturní zařízení takového typu se staví jednou za sto, dvě stě, možná tři sta let. A proto by celá věc neměla být takto degradovaná a znehodnocovaná politickými půtkami o tom, jestli „dvě je málo a tři je už moc". Dále je také pozoruhodné, že rožnovský starosta chce k financování takové stavby vyhlásit místní referendum, což znamená, že podpora ze strany stávajícího vedení města je vágní, a že takovou tíhu politické odpovědnosti zkrátka nedokáže unést.

 

Kapacita zařízení???

Avízovaná plánovaná kapacita kulturního zařízení má být 350 lidí, což představuje zase jen dnešní rožnovský Spolák, možná trochu přifouknutý. Ale skutečné potřeby města to vůbec neřeší. Zase se postaví jen něco dalšího nedostatečného a ubohého. A po hříchu, osoby za věc zodpovědné se buď rychle ztratí, a nebo budou všechny kolem přesvědčovat o tom, že „je to sice malé, ale naše", jak nám to stačí, a že na víc jsme stejně neměli. takže „můžeme být rádi, že jsme rádi".

 

Technické, disponibilní a funkční řešení???

Jak je výše popsáno. Nepotřebujeme další instituci „rožnovského kulturního centra", potřebujeme mít k dispozici kapacitně, technicky a funkčně disponovanou infrastrukturu a prostory, zařízení, které bude sloužit „komukoliv a k čemukoliv", byť výkonným provozním správcem zřejmě bude Rožnovská kulturní agentura. Jenže z uskutečněných jednání bylo možné vycítit, že jsou tu zase určité snahy po „nějakém zastřešení a centralizaci něčeho a někoho". Rožnovská kultura je dnes institucionálně decentralizovaná a věcně, obsahově diverzifikovaná, což je dobře. Jediný, kdo by ji měl určitým způsobem strategicky orientovat je samotné město, jeho samospráva, případně samospráva Rožnovska. Protože kultura je významnou oblastí v celé společnosti a přispívá ke „kvalitě života" jak ve městě, tak v celém regionu. A také pragmaticky proto, že veřejná správa je nucená ji finančně podporovat, aby vůbec existovala. Jenže žádné takové strategické orientování se bohužel neděje. Politika města je věcně nekoncepční a příslušný odbor úřadu, stejně jako i jeho vedení, je profesně impotentní.

 

Umístění objektu ve městě???

Bývalý objekt a stavba „Domu kultury" u Tesly, je dnes zcela pase. Může ale posloužit jako názorná ukázka toho, o čem se dnes bavíme, a jak nedělat, a hlavně neopakovat staré chyby. Je možné říct, že jeho tehdejší umístění uprostřed, mezi všemi rožnovskými sídlišti, bylo poměrně optimální. Stejně tak jeho zasazení do úpatí Koryčanských Pasek. Jeho provoz by minimálně narušoval obyvatele kolem. Okolní prostor k dalšímu souvisejícímu využití byl prakticky neomezený, s čímž souvisely především parkovací plochy a prostor pro případné venkovní aktivity. Dostupnost a příjezdové komunikace byly bezproblémové. Ale hlavně, na velikosti objektu dnešního Alberta můžeme reálně vidět, o jak velké stavební monstrum se jedná. Takže si jej můžeme v představách přenést do kterékoliv části Rožnova, abychom viděli, co to bude znamenat (byť to může být architektonicky různě modifikované, jeho objem přesto zůstane podobný). Když si představím něco takového vedle dnešního kina, před Základní školou Pod Skalkou, naproti tomu již dnes stojí velké budovy areálu bývalé Loany, tak si nejsem zcela jistý, že po architektonické, urbanistické a logistické stránce je to úplně to správné řešení.

Pozn. Zjistil jsem, že na Městském úřadě v Rožnově již delší dobu údajně pracuje nějaký městský architekt. Když jsem se ale ptal, kde bych našel nějakou architektonickou studii rozvoje města Rožnova, tak jsem se na celkem kompetentních místech dozvěděl, že nic takového v Rožnově není. Takže to vypadá, že zase jen nějaká „rožnovská politická klika" se zasnila a rozhodla, že tady bude „nějaká linie knihovny, kina a budoucího kulturáku" a vytvořila ničím nepodložené dogma, přes které nejede vlak. A na základě toho byla již zadaná a dnes finalizuje architektonická soutěž na už samotné řešení objektu kulturáku, na direktivně zadaném  místě, bez jakékoliv seriózní kvalifikované studie a návrhu variant řešení jeho umístění. K čemu je tedy městský architekt, který nedrží v ruce základní koncept architektonického rozvoje města a ve městě se stále staví jen na základě lobbistických zájmů a „těch, kteří spolu mluví"?

 

„Kulturák" nakonec a no či ne???

To by mohla být závěrečná otázka. Záleží na tom, čím chce Rožnov v následujícím období být. Pokud jen nějakým provinčním městečkem na východní výspě republiky, jehož zvuk nepřekračuje na jedné straně Pindulí a na straně druhé hranice sousedního město, potom žádný nový kulturák Rožnov nepotřebuje. Vystačí si se Spolákem a nepotřebuje se tak zadlužovat dalšími minimálně sto milióny korun. Pokud ale Rožnov chce být něčím víc, tak takové kulturně společenské zařízení je pro něj bezpochyby nezbytné. A mělo tady stát a být k užívání, už několik desítek let.

Rožnov je po celé republice, a také i ve světě, známý především dvěmi věcmi. Valašským muzeem v přírodě a bývalou rožnovskou Teslou. Bohužel, obojí bylo do Rožnova přineseno někým, přicházejícím vždy zvenčí. A tak dnes, s řešením existence kulturně společenského sálu, se nabízí určitá šance, jak jednou sami sobě předvést, že také v Rožnově je možné dohlédnout trochu dále, než jen na špičku vlastního nosu.

Dne 2.12.2016, Ing. Vlastimil Dorotík


Autor: Vlastimil Dorotík

V Rožnově jsem několik let bydlel, nyní již více než 20 let v sousedním Vidči. Rožnov pro mě není "něčím mimo", ale centrem celého regionu Rožnovska, do kterého spadá i místo mého současného bydliště. Proto vše, co se v Rožnově děje, se mně vždy nějak dotýká, mě to zajímá a činím si tak nárok se k tomu případně vyjádřit.