Názor: TAKÉ VÁS TO DĚSÍ ?

, autor:

Vánoce máme za sebou a nastal další čas našeho žití v třetí desítce novodobého kapitalismu.

Možná z této věty někdo cítí ironii. A má pravdu.

Nějak podivně dlouho již nevěřím v blaho budování tohoto systému. Nevěřím těm, kteří se velkou měrou podíleli a podílejí na jeho zkáze, byť hovoří o jeho budování.

Nějak často se setkávám s jeho děsivou tváří v podobě rodin, jednotlivců, kteří zápasí s přežitím. Chtějí pracovat, občas udělají chybu, ale pořád se snaží. Dostávají se díky společenským podmínkám do začarovaného kruhu, z něhož většinou už není cesty.

Skvěle se nám daří tuto společenskou vrstvu budovat, protože naše zákony nejsou pro lidi, ale jsou pro lháře, zloděje a další lumpy, kteří v tomto zkorumpovaném rybníku neustále plují.

A taky proč ne.  Např.taková amnestie je výsměchem všem poctivým lidem, všem obětem zločinu. Větší morální bahno, jehož otvory jsou zacpavány jedinou uznávanou modlou této doby – penězi, jsme si nedovedli ani v těch nejhorších snech představit.

Novodobá doba vytvořila nová hesla ... NEBÁT SE A KRÁST. Masaryk se musí obracet v hrobě a Mňačko má již v nebi napsaný druhý díl Jak chutná moc.

Mnozí z nás se mají materiálně dobře a není pravdou, že je to většina národa. Dnes už ne.

Přesto tento argument, který zní z úst našich špatných politiků, považuji za velmi lichý, protože nehovoří o společensky nedobré či blbé náladě, nehovoří o morálce. A to vše je velmi znepokojující a jasně nám dává signál, že špatně žijeme.

Onehdy se mne ptal kamarád, co s tím má dělat. Jednou za čtyři roky jít k volbám ?

Na to není jednotná odpověď. Každý by měl dle svého svědomí stmelovat své rodinné prostředí, protože i kdyby se svět zbláznil, tak rodina zůstane základem státu. Každý by měl dělat to, co dobře umí a hlavně se nebát a nemlčet. Jediné, co je dnes velmi pozitivní, je svoboda slova. Ale i k tomu musíte mít odvahu. Kdybych takový názor napsala do Jalovce , tak se na mne vrhne banda anonymů, kteří si na mne vymyslí tisíce hříchů, které ani neznám.

Takže se s tím smířím nebo můžu mlčet. A to právě ti, jež kritizujete, chtějí.

Všimli jste si, jak Nečas umí hledat vnitřního nepřítele? Odkud pak to zná ?

A tak se bojím či děsím toho, že jako národ budeme pouze nadávat u piva a na Islandskou revoluci nemáme. Necháme si lámat hřbet, zalezeme do svých obydlí a budeme čekat na to, že to někdo za nás zařídí.

Nezařídí, musíme se starat sami.

L. Rousová

 


Autor: Libuše Rousová

Jen slova spojená s činy jsou důvěryhodná.