Poklid i dynamika pohybu v díle uměleckého fotografa Petra Lešky

, aktualizováno:
Poklid i dynamika pohybu v díle uměleckého fotografa Petra Lešky

Výjimkou ve výstavní činnosti Galerie Nábytek Kramolišovi v Bayerově ulici v Rožnově pod Radhoštěm je v měsících květnu a červnu výstava snímků uměleckého fotografa Petra Lešky. I on se však žánrově přidržuje námětů z Beskyd a Valašska, a to jak v oblasti klasické fotografie, tak i v případě přesahu do abstrakce.

„Fascinují mne proměny přírody během roku, koloběh stvoření a zániku,“ vyznává se autor. „Velkým tématem jsou pro mne také abstraktní kompozice, inspirované moderním malířstvím, převážně tvořené digitálně, kde fotografii maluji světlem.“

Petr Leška (nar. 1979 ve Vsetíně) absolvoval Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně - obor reklamní fotografie. Pracuje jako volný fotograf – věnuje se reklamní a výtvarné fotografii.
Je členem Asociace profesionálních fotografů ČR. V současné době se zaměřuje na realizaci svých fotografií formou velkoplošných tisků, jako dekorace do interiérů

Jak hodně vás při tvorbě ovlivňuje místo, kde jste se narodil?

„Vsetín je můj domov, což se dá rozšířit na celé Valašsko. Je to místo pro mne důležité a mám k němu velmi silnou citovou vazbu. To vše se také promítá i do mých fotografií.“

 

Část Vašich fotografií jsou motivy z Valašska, které mnohdy známe i my ostatní, ovšem vašim zpracováním jsou přivedeny k dokonalosti. Jak obtížné je najít ve volné krajině ten správný motiv?

„Je to vždy obtížné – Valašsko nejsou Tatry nebo Alpy. Atraktivní záběry zde bohužel nejsou na každém kroku. O to víc se fotograf musí snažit vyhledávat nové a neotřelé záběry, i za cenu toho, že bude zmrzlý, mokrý, zpocený, nadřený z tahání mnoha kil výbavy na zádech, atd.“

 

Část Vašich fotografií jsou abstrakce, jsou zpracované a dotvořené pomocí počítače. Je jejich výsledná podoba dílem náhody, nebo záměru?

„Musím podotknout, že mé abstraktní fotografie vznikají přímo při focení – není na nich žádná dodatečná počítačová manipulace. A to, že použiji obrazový editor při jejich přípravě do tisku, je samozřejmé – jedná se ale vždy o běžné zpracování – drobné retuše, saturace, doostření atd. Tyto úpravy se běžně provádějí vždy a v každém odvětví fotografie.

Mé abstrakce se dají z velké části charakterizovat jako luminografie, částečně se v nich mísí práce s dlouhými expozičními časy, použití barevných filtrů na světlech apod.

Jinak bych je přirovnal k akční malbě Jacksona Pollocka – fotograf má už dopředu záměr, se kterým do fotografování vstupuje. Ten se pak dotváří do výsledné podoby až během vlastní práce. Použití digitální techniky samozřejmě práci usnadňuje.“

 

Zmiňujete se o tom, že je černobílá fotografie královnou fotografické tvorby. V čem vidíte ten zásadní rozdíl?

Největší rozdíl je v tom, že fotograf musí umět vidět černobíle – dokázat si představit, jak bude daná scéna vypadat po převodu do stupňů šedi. Je zřejmé, že pokud snímek nebude zářit barvami, musí fotograf dokonale umět pracovat se světlem, aby konečný záměr vyzněl tak, jak má. To jsou například šedesát let staré fotografie Josefa Sudka – velký formát a velký mistr za fotoaparátem. K tomu není co dodat. Kdybych se mu jednou alespoň maličko kvalitou své práce přiblížil, budu neskonale šťastný.“

 

Fotografie Petra Lešky, to je fascinující podívaná, ať jde o plenér, kde záběr dotváří atmosféra volné krajiny s mlhou či světlem a stíny,  nebo o abstrakci, kde kompozice evokuje dynamický pohyb, vždy naznačující určitý cíl, k němuž bezvýhradně směřuje. Navíc velký formát umožňuje ponořit se do krajin i do varu abstrakce siločar, takže divák zatouží být s fotografem právě v té chvíli a právě tam na tom místě.