Silvestr Mikuláštík: Úplně spokojený nebudu asi nikdy

, aktualizováno:
Silvestr Mikuláštík: Úplně spokojený nebudu asi nikdy

Když se řekne Silvestr Mikuláštík, většina lidí si představí úspěšného závodního jezdce v rally. Pokud ale „Silvera“ poznáte lépe, zjistíte, že rychlá auta tvoří jen poměrně malý zlomek jeho života. Připomíná takového valašského Forresta Gumpa – na jeden život toho stihl až přespříliš a to je stále teprve na začátku. Nejnověji vystupuje jako velký popularizátor golfu. Na kopci Búřově ve Valašské Bystřici si založil golfový club, dnes po roce od vstupu do České golfové federace, má víc jak sto členů, kteří využívají búřovské pozemky jako provizorní hřiště, kde chodí pravidelně trénovat. „Snažím se golf zbavit známky snobárny. Vždyť je to dnes olympijský sport, dá se hrát a trénovat kdekoliv na posečené louce,“ říká skokan, jezdec, paintballista, golfista…

 

Na Búřově jste se nenarodil, jak jste se sem dostal?

Už otec chtěl tuto chatu vždycky koupit. Chodil sem jako dítě pomáhat a líbil se mu krásný rozhled, neboť je to v širokém okolí jediný kopec bez lesa. Později jsme tady měli rodinné oslavy v době, kdy objekt vlastnil pan Holemý, s jehož bratrem jsem chodil do školy. Když byla chata v roce 2004 na prodej, vyřídili jsme hypotéku a koupili jsme si ji. Teď tady provozujeme v rámci horské chaty soukromé, skupinové a firemní akce a zároveň tu bydlíme.

 

Vy tady provozujete snad zábavní park, ne? Paintball, golf, lukostřelba, kurt, rally a golf simulátor, posed s rozhledem…

Když jsme chatu koupili, jezdil jsem auta. Cítil jsem ale potřebu se trochu více hýbat. Začal jsem sportovně s paintballem. Abych mohl trénovat, tak jsme si postavili na louce hřiště z balíků slámy. Dojíždění někam jinam by stálo strašnou spoustu času.

 

U paintballu jste ale nezůstal.

I tak to stálo moře času. Byl jsem šest let členem špičkového republikového teamu Rampage, složeného z lidí ze všech koutů vlasti. Jezdili jsme na společné tréninky třeba do Plzně, do Budapešti. Turnaje jsme hráli v rámci celé Evropy.  Když se nám narodila dcera, šel paintball stranou. To mi ale zase začala chybět nějaká pohybová aktivita. Přemýšlel jsem nad tím i s ohledem na děti, protože když jsem v devatenácti končil se skokem na lyžích, doktoři mi řekli, že mám vazy jako pětačtyřicetiletý člověk. Když jsem jel jednou přes Čeladnou, zaujala mě reklama na golf shop, tak jsem se tam stavil podívat.

 

Tak proto ten golf.

Pravidelně tady pro skupiny pořádáme zážitkové sportovní aktivity, například lukostřelbu, hod oštěpem, bungierunning, turnaje v tenisu, nohejbale, volejbale a další. Tenkrát jsem v golf shopu  koupil hrané  hole a pár míčků s tím, že jim uspořádáme golfový turnaj. A tím to začalo.

 

Troufám si tvrdit, že většina lidí vás má stále zafixovaného jako rallye jezdce. Závodíte ještě nebo už jste pověsil volant na hřebík?

To pověsit na hřebík jen tak nelze. Člověk někde adrenalin vyplavit musí. Je to stejné, jako byste dostihového koně přivázali ve stáji. Za měsíc by uhynul, to prostě nejde. S auty blbnu už od roku 1999. Samozřejmě jsme to trochu přizpůsobili, když se narodily děti. Sám na sobě cítím, že nejsem tak odvážný, jako jsem býval předtím. Kdo se jednou svezl ve voze WRC, tak je s ním zle.

 

Ve výsledkových listinách kterých závodů bychom vás našli?

Protože se nám v prosinci narodil malý, po poradě s obchodními partnery pravidelně startujeme v Mistrovství České republiky v závodech do vrchu a vybrané závody v rámci Mistrovství Evropy.  Zůstáváme doma a pokusíme se zajet nějaký dobrý výsledek.  Samozřejmě se chceme představit na domácích závodech v rally.

 

Pro fandy aut prozraďte, v čem jezdíte.

Pronajímáme si Škodu Octavia WRC evo III, což je poslední specifikace. Mám doma ještě Subaru WRC 2000, ale je tam špatný motor. Poskládat nový představuje sumu hodně přes půl miliónu, speciální díly a nastavení map elektroniky. Nyní opravdu nemám čas to vše řešit, proto si auto pronajímáme. Nehledě na to, že tovární Octavia WRC evo III je podstatně kvalitnější náčiní. Další věci je, že půjčené auto mi už přistaví nachystané, nemusím shánět šikovné mechaniky na závody a staráme se tak jen o „tréninkové závodní Suba“. Problém nastane, když člověk auto na závodech rozbije. Představte si, že máte skleničku za 4 miliony korun. Jak vysoko si s ní budete nad betonem házet?

 

Možná jedna z příčin, proč už nejezdíte tak odvážně.

To je taky jeden z těch důvodů (smích). O to víc se snažíme zbytečně neriskovat a spíš jezdit pro diváky.

 

A co s tím golfem? Hřiště vypadá docela udržovaně, ne jako by se na něm hrálo jednou za čas?

Když chcete hrát turnaje, musíte být registrovaný v nějakém klubu. Částky za vstup v okolních klubech jsou v řádu desítek tisíc korun, tak se nabízelo založení vlastního.  Jarkovi Krčmářovi, což je trenér golfu z Rožnova, jsem předestřel nápad, že si ve Valašské Bystřici založím klub a budu trénovat a hrát na pozemcích u chaty. Když jsem za ním s tím přišel poprvé a zároveň jsem se chtěl naučit hrát golf, tak mi řekl, že jsem blázen a vysmál se mi. Když mě za měsíc trochu poznal a já na tom nápadu dál trval, zase řekl, že jsem blázen, ale už se u toho nesmál. Dodnes mi hodně pomáhá a je nedílnou součástí Búřov golf clubu.

 

A jak je na tom Búřovský club dneska?

Máme 103 členů, mezi nimi jsou například Jakub Janda, Libor Podmol, Roman Michalík a další. Pravidelně pořádáme v rámci clubu turnaje i po okolních hřištích. Nedávno třeba v Uherském Hradišti. Hráli jsme clubové turnaje v Rožnově, Ropicích, na Čeladné… Na Búřově  hrajeme na 6 jamkách regulérní turnaje, ale co se týká kvality a délky, je to lepší udržována louka. Dnes se pod greeny dávají betonové desky, aby se natvarovaly, na to ještě skoro metr vysoká skladba podloží, drenáže… Nic takového tu samozřejmě nemáme, jen trávu sečeme, dosíváme a pískujeme. Je to celé přírodní. Ideální pro začínající nebo mírně pokročilé golfisty.

 

Vstup do klubu stojí kolik?

500 korun je vstup do klubu, roční poplatek je 3000 korun. Vstup na hřiště zdarma, je potřeba si jen zakoupit skórkartu s mapou a místními pravidly. Snažíme se club otevřít široké veřejnosti. V tuto chvíli jsme se přihlásili do České ligy clubů a nároky členů na trénink rostou. Na Búřově panují dost extrémní povětrnostní podmínky, takže si nemyslím, že to někdy v budoucnu bude regulérní kvalitní hřiště, což není ani našim cílem, nechceme zasahovat do rázu krajiny, a proto zde nikdy nenajdete pískové bunkry. Na základě požadavků členů jsme koupili pozemky v blízkosti Bystřice pod Hostýnem, které momentálně revitalizujeme. Původně tam měla stát solární elektrárna, z čehož sešlo. Ve spolupráci s obecním úřadem řešíme změnu územního plánu, že bychom právě tam chtěli stavět golfové hřiště se vším všudy. Je to výborná lokalita a mám z toho projektu opravdu radost.

 

Je pravdou, že byste chtěl do golfu zasvětit i děti z valašskobystřické základní školy?

S ředitelem školy jsme o tom skutečně jednali. Nebrání se tomu. Je vypracován projekt na 3jamkovou akademii přímo naproti areálu školy, kde bývalo koupaliště. Také proběhla jednání na obecním úřadě ve Vidči, kde jsou také nakloněni k těmto aktivitám. Projekt v Komárně mi zabírá nyní veškerý čas, takže jsme to museli odložit na později. V plánu to do budoucna je, ale potřeboval bych se naklonovat.

 

Jak vůbec tolik aktivit umíte skloubit s rodinným životem?

Kolikrát beru do práce nebo na obchodní schůzky děti s sebou, abychom strávili co nejvíce času spolu. Na většině sekaček i v bagru mám přidělanou dětskou sedačku a Niki jezdí se mnou. Silvínek zatím míň, je ještě malý. Je to tak, že vstávám v šest, domů se vracím v osm, v devět, dáme děti spát a ještě kolikrát skočím na sekačku. Pak ještě sedím do jedné, dvou do rána u počítače a řeším administrativu. Den má málo hodin.

 

Co na takové vytížení říká rodina?

Nadšení nejsou. Už jsem měl i srdeční příhodu a poležel jsem si ve špitále, ale taková je doba. Dneska není nic zadarmo. Věřím tomu, že když teď dva, tři roky zabereme, tak bude pak volněji.

 

Kde berete energii?

Když přiběhne malá a sedne si za mnou na sekačku, možná to zní blbě, ale v tu chvíli nepracuju, je to příjemný relax. Tělo si ale občas řekne samo. Někdy se mi stává, že i v týdnu jsem den či dva nefunkční. Nevylezu z postele a celé dny spím.

 

Kdy přijde okamžik, kdy se zastavíte a řeknete si: Tak a je hotovo.

To asi nebude nikdy (smích manželky). Mám tu „nevýhodu“, že jsem jako kluk projel celou Evropu, byl jsem i ve Státech. Když člověk vidí, jak to funguje venku, když má možnost srovnávat, sleduje, jak jsme ve spoustě věcí pozadu. Komunistický režim se na nás hodně podepsal. Mým přáním je vybudovat kvalitní golfové hřiště v Komárně a pokud by se třeba jednou podařilo vyběhat všechna povolení a postavit oficiální přírodní 9jamkové golfové hřiště na Búřově… Po tom bych se rád věnoval našim dětem a golfu na plný úvazek. Přeju si, aby prckové chtěli sportovat, hrát golf, tak aby to třeba někam dotáhli. Rozhodně je nebudeme nutit, to ne. Dnes je to hodně o tom, kolik času jsou jim schopni rodiče věnovat.

 

Vy ale v tomto ohledu podle všeho nepatříte mezi ty rodiče, kteří by své děti ke sportu vedli.

V tuto chvíli ne, neboť ještě nejsou ve věku, kdy by měli začít golf hrát a intenzivně trénovat. Doufám proto, že se nám vše podaří včas dodělat tak, abychom do toho naskočili společně. Malá třeba chodí po hřišti a s mamkou sbírají míčky. Má své hole a jak občas sama trénuje, odpálí auto a řekne brm.  Protože golf není monotónní, věřím, že by děti mohl bavit. U golfu je fajn, že člověk nemusí být nijak silný, rychlý, špičkový atlet. Důležitá je píle a hlava. Tělo si u golfu nemusíte zhuntovat, abyste jej mohli dělat vrcholově.

 

Otázkou je, jestli ratolesti zůstanou jen u golfu, nebo budou chtít dělat na sto procent víc aktivit jako vy.

Doufám, že zůstanou u golfu. Modlím se (smích).